Anglický a irský dovoz musí být kromě mě někoho matoucí. Nyní je móda pro vložku Playbill, která poskytuje glosář slangu, abychom mohli všichni pochopit, o co jde. Musíme se naučit jinými slovy, jak mluvit společným jazykem, který nás rozděluje.
Doporučuje se proto přijít brzy, abyste si mohli zapamatovat slova jako snog (polibek), butties (máslové sendviče) a barmy (blázen). Tedy: Máte chuť na kouzlo a zadek, ty barmanská buzerace? Na kterou by jediná důstojná odpověď byla: Naplňte se, ty pitomče. (Do prdele, ty hloupý idiote.)
Někdy se to může trochu zkomplikovat. Například kohout může být výrazem náklonnosti. Proto, ahoj, starý kohouti! Me puther mi dal správné bollicking jen proto, že jsem řekl poindexterovi, že by měl zavřít svůj skok. (Ahoj! Můj bratr mě dobře zmlátil, když jsem řekl pitomci, aby zavřel pusu.) Lechtání, rád se naučíte, může to znamenat sex, předkožku nebo penis. Ale pojďme se nyní zabývat lechtáním.
East Is East, sympatická sága Ayub Khan-Dina o kulturních válkách v anglo-pákistánské rodině, má svůj vlastní glosář anglického slangu. Hra se odehrává na začátku sedmdesátých let v Salfordu (mimo jiné v rodišti na severu Anglie Alberta Finneyho a Alistaira Cookeho), protože jsem vyrostl dvě minuty od Salfordu a cítil jsem, že umím mluvit tímto jazykem. velmi špatný člověk) byl pro mě nový. Takže taky belkuf (šílený), pallaise (postel) a swarfega (dezinfekční prostředek). Anglický jazyk je živý a mění se! Ale git-not get-je slang pro idiota; a já vždycky si myslel, že jammy znamená štěstí, ne špinění. Glosář musel být sestaven dříve, než se shag stal součástí amerického jazyka.
To znamená, že tyto glosáře jsou zvláštní a myslím, že zbytečné. Jazyk, zejména v divadle, vytváří emocionální spojení. Můžeme dostatečně dobře pochopit, o co jde. Pokud ne, potřebovali bychom simultánní překlad pro většinu Shakespeara. Dialekt je jiná otázka. S irštinou mám někdy problém. Ploché samohlásky severní angličtiny - nezaměňujte je za zpěv nazální Liverpudlian - signalizují jasně mluvící zemitost, která je přístupná Američanům. Obsazení East Is East mluví Salfordem jako domorodci.
Ale řečeno jasně, problém hraje pan Khan-Din, ne jazyk, v neposlední řadě výborné obsazení. Toto je první hra - a ta backhandovaná věc, slibná - ale East Is East je domácí drama, které si nedokáže vybrat, zda bude tragédií nebo fraškou.
Možná to je způsob u všech rozdělených rodin. Ale pan Khan-Din, herec posledních 15 let, to nechává trochu ukázat. Inscenace Scott Elliott z New Group (ve spolupráci s Manhattan Theatre Club) přichází do New Yorku prostřednictvím Royal Court Theatre v Londýně. Očekávali bychom tedy, že to bude mít kořeny v sociálním realismu, a to je. Vůně vaření z pódiové kuchyně pákistánského obchodu s čipy - chippie - se v době Royal Court vrací zpět k hrám Arnolda Weskera před generací v 60. letech. Změnila se pouze nabídka: kuřecí tandoori a hranolky, na rozdíl od hranolků se vším.
Dramatik filmu East Is East, syn pákistánského otce přistěhovalce a anglické matky, se netají autobiografickým vlivem této hry. George Khan (ve svém divadelním debutu Edward A. Hajj) je pákistánský rodák patriarcha násilníka a šibačky, který stále dodržuje přísné muslimské tradice, včetně sjednávaných sňatků. Jeho opotřebovaná dělnická manželka Ella (skvělý výkon Jenny Sterlinové) udržuje neklidný mír mezi tyranským, kompromitovaným otcem a jeho sedmi anglickými dětmi.
Vážná hra, tedy - nebo by to slibovalo - o velmi důležitých otázkách: vyrůst pákistánsko-anglicky v rasistické zemi; asimilace versus separatismus; nebezpečí západní kultury - nebo nekultury - versus přitažlivost a paměť tradičního islámu.
Ale to, co dostáváme, je něco méně: kousek života, neurčitý posun televizního mýdla dělnické třídy. Chceš šálek čaje. Právě se vaří, říká Ella své sestře Annie, která je sousedkou. Tak pokračuj. Jen rychlý… Pan Khan-Din také přechází do melodramatu nebo označuje svá témata příliš mechanicky. Ve scénách adolescentních úzkostí a vzpour, v nichž East Is East bliká s příslibem zralého dramatika, je v jeho silách a drama se stává upřímným zkoumáním sounáležitosti. K čemu? Tyranským otcům, různým kulturám, zemi.
Ale večer končí lehkou nótou nízké frašky a pouhé sentimentality. Pro sebe bych se více zajímal o druhou hru Ayub Khan-Dina. Od prestižního britského dovozu se očekává příliš mnoho. V souvislosti s Royal Court Theatre - kde East Is East vznikl - pan. Khan-Dinův divadelní debut by v tom roce byl jen jednou z asi 20 nových her na Královském dvoře (s pověřením přibližně 40 nových dramatiků). Důraz - a očekávání - se v Londýně liší a ne všechny britské dovozy do New Yorku jsou stejné.
Oživení hitu Alberta Innaurata z roku 1977 o životě svobody, Gemini, je druhou zvláštní volbou nového divadla druhé etapy na 43. ulici. (První byla jeho zahajovací produkce, oživení sezóny mistrovství.) Co dělají?
Skutečné, živé dělnické postavy a válčící bílé odpadky na slavném vulgárním displeji v Gemini v 70. letech rozkvětu pobavily střední třídy jako peep show pro turisty. Ale čas a Jerry Springer to dohnali.
Proč oživovat Gemini? Jeho hajzlový humor pro vzdělané není hip; jeho vtipy o kikách, retardech, epileptikách a různých menšinách jsou na spodním konci spektra. Ženy jsou na tom ještě hůř. Ukázka: Vezměte mi to. Zahřejte starou láhev s koksem, protože muži nestojí za hovno. Satira Harvardově vzdělaných WASP se jen vleče. Vystoupení mladého homosexuálního hrdiny není žádným překvapením. Když vezmeme v úvahu chlapcovu nepřizpůsobenou rodinu, být gayem je nejmenší z jeho problémů.
Díváme se na všechny ječící, sprosté postavy na jevišti a myslíme si: Och, chovej se. Gemini, hlasitě režírovaný Markem Brokawem, který to obvykle ví mnohem lépe, nebyl vždy dobrý. Nyní je zavřeno.
