voda Trent-Severnské vodní cesty.
Vrátili jsme se do New Yorku před Kanadským dnem (1. července), ale tuto příležitost jsem označil na 10. výročním poctě kanadskému psaní písní v Joe's Pub, produkované expat Kanaďanem Jeffem Breithauptem (textař poloviny oceňovaného týmu skladatelů písní Breithaupt Brothers) . Hlavní vlastnosti: Hlas soutěžící J’Sun zpívající The Way I Feel od Gordona Lightfoota a Jamie Leonhart zpívající Famous Blue Raincoat od kanadské mírně pochmurné odpovědi Bobu Dylanovi, Leonardovi Cohenovi.
Nyní, když víte, co jsem udělal s prázdninami, se dostanu k věci: kdybych chtěl stále myslet na svou vlast tak, jak to vždy mám - hezčí místo než USA, bezkonkurenční jezerní oblasti a dobří lidé dobré věci jako ekologické zemědělství, mohl bych. Ale nemůžu. Vidíte, navzdory tomu, že si jeho obyvatelé stále o sobě myslí, že jsou něžnější a osvícenější verzí svých sousedů na jihu, ztrácejí kontrolu nad tímto tvrzením. A mohou za to jen sami.
Začněme s primátorem Toronta Robem Fordem. Navzdory skutečnosti, že jde o skutečnou verzi nejnebezpečnějších filmových postav Chrisa Farleyho, pan Ford nějak přesvědčil nejkozmopolitnější kanadské město, aby dalo rasistické, neznalé klauni klíče od radnice. New York zahajuje Citi Bike s velkou slávou a obecným potleskem, zatímco starosta Toronta je ten typ člověka, který kdysi naznačoval, že cyklisté zabití auty si zaslouží svůj osud. Zatímco nedávné mediální zprávy o kouření cracků pana Forda mu poskytly stupeň hanby Marion Barry, ať už jsou zvěsti pravdivé, či nikoli, na tom sotva záleží. Ten chlap už byl rozpakem velkého města.
Pak je tu obava z přehřátého bytového trhu v Torontu. The New York Times stáhl rychle jeden na čtenáře před několika týdny s titulkem, který zněl: V Torontu rostou obavy z havárie v americkém stylu, než do značné míry odmítl možnost v samotném článku (nadpis byl později změněn na Dizzying Condo Market v Torontu). Ale to je přehřátý - dorazil dokonce i Donald Trump s ultraluxusním hotelovým kondominiem na Bay Street, které konečně nabízí Kanaďanům svůj vlastní záběr na život Trumpova životního stylu.
Nenechte se překonat, jako je společnost Dell, dokonce popírají svůj vlastní vrak technologického vlaku: Ontario's Research in Motion, výrobce kdysi všudypřítomného BlackBerry. Někdejší národní poklad je již několik let zaseknutý v neustálém obratu, jinak známém jako kroužení odtoku. (Není to poprvé: telekomunikační gigant Nortel se potápěl z mnohem vyšších výšek.) I kanadští analytici a investoři zaslepení vlastenectvím začali kapitulovat. V tomto smutném příběhu zbývá jen několik krátkých kapitol.
Ale nic z toho se nevyrovná kopu do koulí Zahraniční politika časopis doručený do Kanady 24. června V článku nazvaném Oh, Canada: How America's Friendly Northern Neighbor Became a Rogue, Reckless Petrostate, spisovatel Andrew Nikiforuk činí diskutabilní všechna osvědčená srovnání s USA, která Kanaďané používají k tomu, aby se sami cítit se dobře. Nejde o to, zda je Kanada morálně lepší než USA, ale o to, že její vláda přijala macho diktátorský přístup Putinova Ruska a přitom se sladce milovala s nenasytným energetickým hladem v Číně. Mimo jiné zingers, pan Nikiforuk nazývá Velký bílý sever dystopickou vizí energeticky nasáklé budoucnosti kontinentu.
Jedná se o nepříjemný článek, který znovu potvrzuje nově vznikající myšlenku, že se zdá, že si Kanada a USA vyměnily historicky určené role. V USA máme Baracka Obamu a Demokratický senát, kteří blokují dveře oříškové politiky amerického pravicového okraje. Kanadu mezitím ovládá konzervativní vláda hladovějící po penězích, která se pekelně usiluje o to, aby se ekonomika země ještě více spoléhala na ropu. Tito lidé si vlastně zvolili svého Ricka Perryho, místo aby se mu jen smáli.
A zavřou vás, pokud se jim pokusíte postavit do cesty. Za tímto účelem pan Nikiforuk vydává litanii nekanadského chování, včetně útoků na ochránce přírody jako nevlasteneckých, náhubků vědců o změně klimatu a demontáže zákonů o životním prostředí. Zapomeňte na vášnivou debatu o nebezpečích pro životní prostředí v potrubí Keystone Pipeline a špinavé ropě z ropných písků v Albertě. Pokud USA nechtějí, co Kanada nabízí, dovádí černé zlato až do Číny. Pan Nikiforuk připisuje velkou část viny za dramatickou změnu národní osobnosti na Stephena Harpera, kanadského premiéra, muže tak nevýrazného a neinspirujícího, že je těžké o něm vůbec něco říct. Ale stejně se o to pokusím: Pan Harper je hloupý prezident třídy na střední škole, kterého v té době nikdo neměl rád, ale přesto si nějak o 20 let později našel způsob, jak chytit mosazný prsten. Ani teď ho nemá nikdo rád, ale stejně jako u Roba Forda se zdá, že ho stejně volili.
Evangelikál, který je přesto dost chytrý na to, aby nevytáhl Ricka Santorum a odcizil nebiblickou část voličů, se pan Harper ve své politice zajisté ukázal být američtější, než někteří Kanaďané očekávali, čímž zvýšil výdaje na obranu a přidělil 2 miliardy dolarů k expanzi vězení a osazení země federálním dluhem, který nemá obdoby ve výši 600 miliard dolarů. (Z amerického pohledu je 600 miliard dolarů směšně nepatrné číslo, ale o to nejde. Kanada by neměla dělat věci, jako je pákový efekt.)
K odsouzení kanadské energetické ekonomiky panem Nikiforukem je určitá nespravedlnost - musíte hrát ruku, se kterou jste byli vypořádáni, a výměnou za zimy chladné jako všudypřítomné získala Kanada bohatství přírodních zdrojů , od diamantů po ropu. Má však pravdu, když upozorní na tvrdohlavý přístup pana Harpera k zatěžování důležitých rozhodnutí s dlouhodobými environmentálními a ekonomickými důsledky v ospalém národě. Obsazujte Ottawu, lidi!
Nezapomínejme, vzhledem k místu konání díla - Zahraniční politika —Je tu také pomlčka geopolitického určování polohy maskující se jako dotčený environmentalismus. Zdá se, že je šokován, že Kanada nechala tři státní čínské ropné společnosti se skličujícími záznamy o transparentnosti společností a citlivosti na životní prostředí zaplatit více než 20 miliard dolarů za práva na ropné písky v Albertě. Na rozdíl od koho by se člověk mohl zeptat? Americké ropné společnosti a jejich… citlivost na životní prostředí? S klesající americkou poptávkou po kanadské ropě, zčásti kvůli frakování - jehož podporovatelé jsou stejně stymied v odpovědích na otázky životního prostředí jako lidé z ropného písku - pan. Nikiforuk převezme Kanadu za úkol namlouvat si s Čínou jako další nejlepší možnost pro zákazníka. Jak se opovažují Kanaďané navázat hlubší ekonomické vztahy se zemí, která v posledním desetiletí do značné míry vznášela americký měnový experiment? Nemají nějaké způsoby?
Takové pokrytectví stranou, v tomto díle je třeba hodně uvažovat, včetně připomínky odstoupení pana Harpera z Kjótského protokolu z roku 2012 (který nazvalsocialistický systémv roce 2007) a Ekonom Charakterizace toho, že pan Harper prolomil novou půdu v rozvracení demokratického procesu. Pan Harper skutečně postupoval ve své agendě se sebevědomím, které musí republikáni v Kongresu USA závidět, snižovat rozpočty národních parků, nutit škrty u vysoce uznávaného národního televizního vysílání CBC a vykuchat kanadský zákon o rybolovu, aby vytvořil cestu ropovodu.
Není divu, že se můj bratr stěhuje na Bali. No, je to tak a skutečnost, že moje švagrová, Jackie, získala zaměstnání na Zelené škole, což je druh progresivní instituce, kterou najdete v ... Kanadě? Nepravděpodobně.
