Paní Swintonová a pan Reilly. samokvetoucí semena na prodej
Musíme si promluvit o Kevinovi . Proč? Raději bych ho - a ten odporný, domýšlivý film - úplně ignoroval. S nepochopitelným scénářem a směrem skládačky, a to jak skotskou pózérkou Lynne Ramsayovou ( Krysař ) a poutavé představení podivínky Tildy Swintonové jako napůl šílené matky sériového vraha, toto je nejneuvěřitelnější horor maskující se jako sociální komentář, který jsem letos viděl.
Začíná to směšnou parodií na Danteho Peklo s davem sporo oděných lidí na španělském bacchanalu svíjejícího se v něco, co vypadá jako jahodová omáčka. Myslím, že symbolizují Kevinovy oběti - mrtvá těla valící se v krvi poté, co vystřelil svou školu a nechal je v kádě s červenou barvou. Kevin je maniak, který se narodil zlý. Jako dítě nekontrolovatelně křičel. Jako dítě byl nesmyslně přitahován k tomu, aby bez provokace mrzačil a ubližoval jiným dětem. Nekomunikativní až do bodu autismu, jen se šíleně díval a nic neříkal. Film, který se skládá ze stručných obrázků, jako jsou střepy rozbitých lahví na mléko, trvá věčnost, než jednotlivé kousky vytvoří jakýsi obraz toho, co se děje, a dokonce se některé z nich nikdy nezmestí. Zatímco Kevinův otec Franklin (John C. Reilly) jen krčí rameny a modlí se za dospívání, jeho matka Eva (paní Swintonová, která vypadá více anemicky a androgynně než obvykle, říká ústa), není sama tak přitahována. Když se odmítne zúčastnit záchodového tréninku, hodí svého syna o zeď a zlomí mu ruku. Poté, co Kevin nastříká celou místnost graffiti, koupí máma tucet rozbitých vajec, uvaří je v misce a sbírá rozptýlené skořápky, než začne na silnicích mapovat další celou místnost. Nepůjdeme do části, kde Kevin nacpe své mazlíčky do skládky odpadu a přepne vypínač.
Daleko od zasvěcené psychologické studie se film otáčí tam a zpět ve 20letých časových rámcích, protože sleduje šokované výrazy traumatizované matky psychopata. Pan Reilly není nic jiného než domácí šifra jako bezradný otec. Paní Swintonová se chová, jako by zkoušela Medea , ale jakýkoli náznak řecké tragédie narůstá na duhovou úroveň zavrčením Ezry Millera, absurdně předčasným a hluboce nepříjemným portrétem Kevina jako křížence mezi Stepfordským dítětem a zabijáckou panenkou Chucky. Většina nafouklé doby chodu téměř dvou hodin je vyčerpána, než se vůbec dozvíme, co hrozného udělal Kevin v 16 letech, které ho dostalo do vězení. Dokonce i tehdy režisér odmítá ukázat své vražedné řádění, místo toho se rozhodl vystříknout obrazovku kbelíky banální, symbolické barvy barvy cherry rajčat.
Je to záměrný příklad stylu nad obsahem, díky kterému máte pocit, jako byste byli. Ať už jde o toxický život Kevina, jehož opovržení vůči všem a všemu kolem něj vede k vražednému masakru, nebo o spoluvinu ztracené sociopatovy matky plné úzkosti, jejíž bezpodmínečná láska hrála svou roli při tvorbě monstra? Více se zajímá o to, co si myslí sousedé. A proč všechny detailní záběry rakovinných buněk? Znamená to, že v době feministické distopie je Kevin vlastní smrtelnou chorobou své matky? Je to někomu jedno? Měli jsme spoustu filmů o amerických školních střelbách, včetně inertního a smrtícího Guse Van Santa Slon , Michael Moore Bowling pro Columbine a loňské utahování, podceňováno Krásný kluk s Michaelem Sheenem a Marií Bello. Ale Musíme si promluvit o Kevinovi (Chceš se vsadit?) je morbidní, zavádějící nepořádek s rozbitým příběhem, který zaručeně zahání diváky houfně.
rreed@observer.com
MUSÍME SI PROMLUVIT O KEVINOVI
Délka filmu 112 minut
Napsali Lynne Ramsay a Rory Kinnear
Režie: Lynne Ramsay
Hrají: Tilda Swinton, John C. Reilly a Ezra Miller
0/4
