Mýtné a hrůzy pandemie, slovy vysokoškolských studentů

V této probíhající globální pandemii si klade každý otázku: Co teď? Pro vysokoškoláky, jako jsem já, je otázka ještě naléhavější. Po celé zemi jsme byli náhle posláni domů, aniž bychom věděli, kdy se vrátíme do školy. Jak se nejistota COVID-19 stupňuje, mnoho stáží a pracovních příležitostí se ruší pro studenty, kteří končí jarní semestry. Promoční ceremonie se odkládají a intimní, osobní okamžiky, na které jsme celý život čekali, nám tento virus vzal. Pro Braganca jsem požádal své spolužáky, aby se podělili o to, jak byli ovlivněni novým koronavirem a jakýmikoli úzkostmi nebo nadějemi do budoucnosti.

Jako student Fordhamu mnoho odpovědí přišlo od jiných studentů nebo vysokých škol Fordham na severovýchodě, ale tyto pocity jsou velmi rozšířené. Důležité je, že to není všechno zkáza a pochmurnost. Univerzity a vysoké školy po celé zemi zvážily náhrady za pokoj a stravu , pokračování v odměňování za studijní programy a různé možnosti úspěšného absolvování, které jsou negativně ovlivněny programem COVID-19. Snaží se zmírnit úder těchto zklamání, přesto je situace pro mnohé studenty skličující a stresující.

Je tak srdcervoucí, že nemůžeme dělat všechny seniorské akce, které jsme si naplánovali na konec semestru, řekla Kelsey Smith, seniorka ze Syracuse University a jedna z milionů ve třídě roku 2020, zahájení byla narušena .

Mnoho z nás má štěstí, že my a naši blízcí zůstáváme v bezpečí a zdraví a že máme tu čest pokračovat ve vzdělávání online. Není však pochyb o tom, že zrušené oslavy a příležitosti tleskat naší tvrdé práci nezakousají. Zásadní znaky čtyřleté vysokoškolské praxe byly od nás odstraněny. Nejistota zaměstnání je na historickém maximu, v dubnu ztratilo práci 20,5 milionu Američanů a míra nezaměstnanosti dosáhla 14,7%. Brzy přidáme miliony absolventů vysokých škol do ekonomiky v horším stavu než kdy dříve.

Moje práce doma propustila více než 40 zaměstnanců a teď nemám nikde práci, řekl David Fretz, student Fordham University. Nevím, až příště budu moci vůbec vydělat nějaké peníze.

I když některé z nich zní depresivně, doufám, že tyto citáty pomohou studentům, jako jsem já, cítit se v našich individuálních útrapách slyšeni a méně osamělí.

* * *

Jako zdravotní sestra bych teď mohla být najata přímo ze školy. To znamená, že budu v první linii této pandemie jako již nervózní a nezkušená sestra. Očekával jsem, že začnu pracovat v září nebo říjnu. Nyní skáču do dospělosti mnohem rychleji, než jsem čekal, je to děsivé.
—Tara O'Dell, SUNY Plattsburgh, '20

Plánoval jsem setkání s lidmi tento semestr v práci, abych přišel na svůj plán. Většina míst se kvůli pandemii právě teď nezaměřuje na pronájem. Pravděpodobně tedy budu maturovat bez práce seřazené?
—Brenna Powers, Fordham University, 20

Den před zrušením výuky a účinným zavřením univerzity jsem právě dokončil více než 20 hodin neplaceného školení pro práci na akademické půdě. Měl jsem tu práci pracovat přes léto, abych pomohl zaplatit nájem mimo areál, a teď netuším, jestli se vůbec budu moci vrátit do práce. Moje práce doma propustila více než 40 zaměstnanců a teď nemám nikde práci. Nevím, až příště budu moci vůbec vydělat nějaké peníze.
—David Fretz, Fordham University, '22

Jako pokladní v obchodě s potravinami je moje práce považována za zásadní, takže mám to štěstí, že pracuji, zatímco moji spolubydlící jsou bez práce. S rostoucím strachem z COVID-19 a se zvýšeným rozšířením v NYC však mnoho zaměstnanců volalo na nemocné nebo prostě volno. Zpočátku se mi líbilo mít více směn, ale teď jsem jen přepracovaný. Zavolal jsem brzy každý den a požádal jsem, abych zůstal pozdě, protože máme nedostatečný počet zaměstnanců a máme rušnější čas, než jsme kdy byli. Jako jediný v mém bytě mám práci, musím dál pracovat, abych měl zdroj příjmů na účty, jídlo atd. To samozřejmě ovlivnilo dobu, kterou se musím soustředit na své hodiny.
—Dominick Basilone, Fordham University, 22

Je to divné přemýšlet o tom, kdy jsem naposledy viděl lidi ve svých třídách, příležitostné přátele nebo lidi, které jsem vždy viděl. To jsou lidé, které pravděpodobně už moc neuvidím, pokud vůbec. Co se týče mých blízkých přátel, je to tak srdcervoucí, že nemůžu dělat všechny seniorské akce, které jsme si naplánovali na konec semestru. Nevěděli jsme, že máme své poslední, když se děly. Teď nevím, jaký je můj další krok. Přešel jsem od zabezpečení v postgraduálních plánech k tomu, že jsem neměl vůbec žádný směr.
—Kelsey Smith, Syracuse University, 20

Jarní semestr mého ročníku byl koronavirem ovlivněn docela drasticky. Semestr jsem studoval v Londýně v Londýně a účinky viru jsme začali sledovat během prvního měsíce a půl, kdy jsme tam byli. Bohužel jsme ve skutečnosti plánovali cestu do Milána v týdnu, kdy tam začalo vypuknutí, takže jsme museli tuto cestu zrušit na poslední chvíli. Celkově bylo načasování všeho velmi nešťastné, protože během přibližně 6 nebo 7 týdnů od zkušenosti (ke konci února) se program zdánlivě chýlil ke konci.
—Drew Frank, Fordham University, 21 let

To, že jsem nebyl na akademické půdě, znamenalo, že jsem musel jít domů do Kalifornie, která stejně není příliš horká. Také musím na hodiny vstát o tři hodiny dříve a musel jsem zatlačit MCAT.
—Vincent Huang, Johns Hopkins University, 20

Moje placená stáž byla kvůli pandemii zarazena, takže jsem zatím neměl příjem, a vůbec netuším, jestli se mi v létě podaří získat práci nebo stáž. Moje měsíční studium v ​​zahraničí v Granadě bylo zrušeno. I když to není konec světa žádným úsekem, vážně to pokazilo můj „čtyřletý plán“ a teď si nejsem jistý, zda budu schopen dokončit tolik, kolik jsem chtěl, než absolvuji nebo dokončím mnoho mé akademické cíle, jako je potenciální zdvojnásobení.
—Reilly Dunne, Fordham University, 22

Pandemie zrušila můj letní program studovat udržitelnou městskou dopravu v nizozemském Delftu.
—Alex Oswald, Northeastern University, ‘20

Když jsem zkrátil svůj semestr, COVID-19 mi vzal příležitost zúčastnit se seniorských akcí a strávit zbývající čas, který jsem měl ve Fordhamu, se svými přáteli a lidmi, kteří učinili poslední čtyři roky opravdu výjimečnými. Naštěstí budu příští rok maturovat, takže pandemie to vůbec neovlivnila.
—Laurel Dillon, Fordham University, 20

Ztratil jsem se na stáži, na kterou jsem plánoval, i na mé současné práci a potenciálně i na letní práci. Cítím se, jako bych měl úzkost, aniž by úzkost byla i moje vlastní.
—Closed Bailey, Hudson Valley Community College, '22

Opustil jsem kampus, aniž bych věděl, kdy se vrátím. Po zbytek semestru máme online kurzy a po shlédnutí našich známek se můžeme rozhodnout, zda ve všech našich třídách uspějete nebo neuspějete. Musím se rozhodnout, na kterou právnickou školu se chystám absolvovat všechny virtuální prohlídky a virtuální přijímané studentské dny.
—Brianna Martins, University of Delaware, ‘20

Byl jsem vytlačen ze svého bytu, všichni moji přátelé už byli pryč na jarní prázdniny. Sbalil jsem si byt sám a jel sám po celé zemi. Z tohoto důvodu senioři přicházejí o schopnost rozloučit se s kampusem ve svém volném čase a oslavovat konec vysoké školy se svými přáteli. Kromě toho jsem měl v plánu na konci března navštívit některé areály právnických fakult, které jsem kvůli tomu musel zrušit.
—Dianna Ybarra, Fordham University, 20

Momentálně jsem v postgraduálním programu, který se drasticky změnil. Nevím, jestli budu učit studenty včas nebo předám svůj edTPA [požadavek nezbytný pro osvědčení o výuce].
—Grace Hogan, SUNY Plattsburgh, ‘20

Spolubydlící a já stále plánujeme pobyt v New Yorku, ale jsme stresovaní hledáním zaměstnání. Oba však chápeme, že najít něco může být mnohem delší, než jsme čekali. Největší obavou je, že se virus znovu objeví, než najdeme práci, a že budeme ve městě umístěni do karantény bez příjmu.
—Kayla Dempsey, Fordham University, 20

V červnu jsem měl nastoupit na zubní školu a nevím, co se teď stane.
—Andrew Polito, SUNY Binghamton, ‘20

Ztratil jsem všechny tři zaměstnání; společnosti, pro které pracuji, však dělají úžasné věci, aby mě finančně udržovaly.
—Mason Rowlee, Fordham University, 20

Nemohl jsem se přihlásit na letní stáž, protože prakticky nikdo si teď nechce najmout, protože neví, jaká bude budoucnost s COVID-19.
—Devan Maxstadt, Fashion Institute of Technology, '22

Jako student vzdělávání ztrácím mnoho svých příležitostí vyučovat hodiny ve třídě a ztratil jsem schopnost pozorovat na místních středních školách. Také jsem ztratil všechna tři zaměstnání (dvě v areálu a jedna mimo areál), protože jsem musel odejít a jít domů.
—Anna Craig, Hartwick College, ’22

Jsem nejvíce zasažen nedostatkem uzavření. Předposlední ročník druhého semestru by měl být o vytváření vzpomínek se svými přáteli a o maximálním využití vašeho kampusu. Je mi smutno, že jsem promarnil tuto příležitost. Z třídy jsem ohromně ohromen tím, jak to předávají moji profesoři. Nemám pocit, že moje vzdělání trpí, to je všechno zváženo.
—Rachel Malak, Fordham University, 20

Komentáře byly kvůli jasnosti lehce upraveny.