Hlavní Umění „Così Fan Tutte“ může být misogynistická, ale nějak to Met zhoršilo

„Così Fan Tutte“ může být misogynistická, ale nějak to Met zhoršilo

Jaký Film Vidět?
 
Serena Malfi (Dorabella) nadchla Coney Island v seriálu Cosi Fan Tutti.Marty Sohl / Metropolitní opera



Včera vyloučený dirigent Metropolitní opery James Levine podal žalobu na svůj někdejší umělecký domov, prohlašovat že jeho propuštění ze sexuálního zneužití bylo jen kouřovou clonou pro dlouhodobou osobní kampaň, která měla vytlačit Levina z Met. Soudní proces, který požaduje náhradu škody ve výši více než 5 milionů dolarů, připravuje protivníky na zdlouhavý a chaotický soudní boj.

Přesto to možná nebyla ta nejhorší zpráva z minulé noci ze Met. Nová katastrofická produkce Mozarta Takže všechny fanoušky byl tak strašlivý na tolika úrovních, jeden se divil, proč se vůbec obtěžujeme starat se o společnost.

Tato komická opera je něco jako květ skleníku, což snad vysvětluje, proč až v 20. století zaujala své místo v opeře po boku takových Mozartových trvalek jako Figarova svatba a Don Giovanni. Počínaje pozitivně napěněnou fraškou se skladba ve druhém dějství stočí do mnohem temnějšího tónu, až na hranici tragédie. (Někteří kritici by namítali, že to jde přes tento okraj a už se to nikdy nezmění.)

I název je nejednoznačný: Così fan tutte nepřekládá slovo za slovem do angličtiny, ale aproximace může být taková, že se to všem Chicksovi líbí. To je cynický a misogynistický přístup postavy Dona Alfonsa, který vsadí dvěma mladým přátelům, že jim jejich snoubenky při nejbližší příležitosti podvádějí. Ukázalo se však, že Alfonso má pravdu: za méně než 24 hodin jsou dívky připraveny skočit do postele s několika exotickými cizinci, které právě potkali. (To, že jsou cizinci ve skutečnosti maskovaní milenci, je možná jen technická záležitost.)

Na druhou stranu moderní publikum přemýšlí, jaký druh sicko by úmyslně připravil jeho přítelkyni k podvádění, a to kvůli výhře nějaké hloupé sázky na to, zda je svatá nebo jen mrcha jako všichni ostatní. Řekněme tedy, že dramatická prezentace tohoto díla (v tuto chvíli nemluvě o jeho obrovských hudebních požadavcích) vyžaduje obratný chirurgický dotek. V Met se však režisér Phelim McDermott vrtá kolem kladiva, občas tak nedbale, že mu to letí z rukou.